Summit Staff Polo Cup 2008
Vloženo 5. 10. 2008
Ve středu 1. října se konal narychlo svolaný Summit Staff Polo Cup 2008. Byl to jen velice krátký turnaj (co také očekávat od středečního večera, že?) a hrály se jen cca dvanáctiminutové hry. Když jsem zrovna nehrál, snažil jsem se trochu myslet na fotky. Jelikož přes den trochu sprchlo a trávník byl po neklidném týdnu (míněno zejména počasím) trochu rozvrkočený, hrálo se v aréně. Tou je dřevěná ohrada naplněná sešrotovanými pneumatikami. Protože by v nich klasický míč rychle zapadl, hraje se s větším a měkkým míčem. Šéfkoňák Tony Wesche pole párkrát přejel s traktorem taženým válcem, připravil koně, helmy a pálky a chopil se rozhodcovské píšťaly.
Původně tři týmy musely být pro menší rozměry arény přeorganizovány na čtyři po třech členech každý. Nejprve se utkal tým "Only Fools and Horses" (Greg Stark, Sue Ibbotson, Melanie Patchett) s favority "Like watching Cambiaso" (Ben Latham, Lynden Bairstow, Charlotte Broughton May). Následovala řada gólů na obou stranách a "Benův tým" odešel vítězně. Následoval souboj našeho týmu "Sumit Stallions" (já, Rob Barker a Sarah martin) proti "Moody Mares" (Karen Wilde, Paul Carmichael, Dave Ayre). Spíš než plácat obecně, popíši své dojmy ze hry. Dostal jsem mladou klisnu, kterou Hedley odkoupil od svých Argentinských hostů. Krom toho, že se před hrou neustále snažila odběhnout k nedalekému zelenému porostu a celý ho spást, byla neobyčejně výkonná. Vytrénovaná byla dobře, rychlá také, nebála se naražet do ostatních koní a do trysku jí stačilo jen rychle pobídnout. Předpoklady pro úspěch tak chyběly jen na mé straně. Byl jsem už druhým týdnem značně nachlazený a unavený a za poslední dva měsíce jsem hrál polo snad jen jednou.
Síly týmů byly překvapivě vyrovnané a dlouho nepadl jediný gól. Třmeny jsem si hodně zkrátil, jak to mám rád (jen do té chvíle, než se kůň bez varování pustí do trysku a já se po třech skocích ocitnu rajtující na jeho krku) a podařilo se mi tak docílit dobré rychlosti i manévrovatelnosti. Když kůň dobře poslouchá, nemá problém vjet do chumlu stojících koní (říká se tomu sandwich) na jejichž zádech sedící křičící hráči, marně se snažící pusnout o půl metru aby dosáhli a míč získali. Jenže kdykoliv někdo míč získal, podařilo se většinou druhé straně buď blokovat, míč vzít a nebo nájezdník míč sám netrefil a přejel. Byla to nakonec myslím Karren, která míč dotlačila do naší branky a od té chvíle jsme byli v nevýhodě.
Během hry se mi bohužel podařilo promarnit nájezd, když jsem míč netrefil v přerývavém trysku (rychlost před ostatními hráči byla na úkor přesnosti). Jednou se mi dokonce podařilo míč vybojovat nedaleko před brankou a z chumlu zmatených koní jsem vyrazil sám na branku. Bohužel ale Sarah Karren zahákovala pálkou a držela ji tak dlouho až Karren nedobrovolně sesedla a hra byla přerušena. Rozehrávka se pak proměnila v další sandwich, který skončil fiaskem. Upřeně se dívajíc na zem a změť holí bojujících o míč, neviděl jsem prakticky nic jiného. Dostal jsem totiž vypolstrovanou helmu, krásnou ale tak hluboce do očí sahající, že jsem mnody neviděl ani hlavy lidí kolem sebe. Tak se stalo, že jsem jen pár sekund před koncem slyšící jen povykování soupeřů, nic netušíc zahákoval svého spoluhráče Roba, gól jsme nedali a match jsme prohráli.
Následoval souboj poražených týmů. Zůstal jsem na koni a vyměnil si helmu. Stanuli jsme proti Gregovu týmu. Přesto, že je jeden z nejlepších hráčů, stačilo ho blokovat a sázet na fakt, že pak budeme v přesile. Rob se postaral o řadu nájezdů, mnohokrát míč vybojoval a vypadalo to, že má míč většinu hry u sebe. Blokovat a manévrovat se nám podařilo skvěle. Jednou jsem vyrazil vedle Sarah najiíždějící s míčem a zaštítil jí před dusajícím Gregem. Vytlačit se mi ho podařilo tak dobře, že i přes výraznější velikost a váhu svého koně oproti mému, nakonec zůstal stát a Sarah brzy nerušeně skórovala. Podobně jsem se pak já postavil ve správný okamžik tak, že mi Robova nahrávka dala dobrou chvíli na nerušný nájezd zakončený gólem. Greg jezdil po aréně jak splašený, ale s výjimkou jediného gólu se mu skórovat nepodařilo.
Nakonec přišel souboj vítězných týmů (opět nabitý góly), který skončil vítězstvím Benova týmu. Přes fakt, že Ben se svým koněm patřili absolutně k nejtěžším hráčum turnaje, má velice dobrou přesnost a polo hrát prostě umí. Překvapením pro mě byl Lynded, který se po třetí hodině pola turnaje nejen zůčastnil, ale dokonce i postaral o jeden gól!
Rychle nastal konec a všichni se rozjeli do Newbaldské hospody Tiger, kde Hedley vyhlásil výsledky a předal účastníkům medaile. Bylo to skvělé. Škoda jen, že tak krátké a jen jednou za rok.
Ondra Sláma
PS - mé díky patří Beth, která se v době, kdy jsem hrál, zhostila foťáku a pořídila celou řadu snímků
návrat na hlavní stránku