To byla Paseka!
Vloženo 16. 6. 2008Školní rok se mi příletem do Čech na závěrečné zkoušky pomalu chýlil ke konci a kromě vidinz úlevy od návalu studií se mi také před očima rýsovala vidina oživlých vzpomínek. Byly to vzpomínky na věk mezi dětstvím a pubrtou, který jsem odzlobil na táboře pořádaném Křesťanským sdružením mladých žen (YWCA) na Slunečné Pasece. Zážitky byly tak barvité, jak název naznačuje, byť se jich naprostá většina odehrála ve vší počestnosti a Boha jsem jistě neroyplakal. S téměř sakrální láskou jsem vždy vzpomínal na nekonečnou řadu událostí, okolností, lidí a situací, které může připravit jen život a v tomto případě život s přáteli.
V porovnání s množstvím dětí a dospěláků, kteří si kdy chůzí paseckou travou ozdobenou ranní rosou smáčeli nohy se nás sešlo nemnogo. Podařilo se však dostavit natolik reprezentativní směsce ze všech výkonostních i věkových kategorií, že jsem si málem ani na moment neposteskl, že někdo chybí.
První kontakt s Pasekou po více než deseti letech byl pro mne natolik silný, že jsem bez váhání přijal Láďovu nabídku vystoupit z auta (stavil se pro mě v Pelřimově) a projít si bránou do tábora pěšky. A pak už jen vítání s kamrády, oči jsem nemohl spustit z teepee, známého ohniště, kuchyně, sklepa, lesa,...
Protože jsme teď trochu starší a hlavu už nám nezamotá spolužačka, která jako první ve třídě začne nosit podprsenku (většině z nás), koupili jsme si hromadu pití a dokonce mezi nás zavítal i samochladící sud, který nás spasil, jelikož Paseka nemá přívod elektřiny.
A tak se pilo a povídalo až do rána a spánek pod širákem byl jen další podoba krásného užívání si té Paseky, která se mnohým dětem najednou zdála menší, když už vyrostli nad metr dvacet. Byla pro nás dokonce připravená i malá vzpomínka na táborovou hru (i když hledání "zvířátek" mi po ránu akortá rozvířilo hladinku alkoholu v krvi.
Šlo se na Křemešník, návštěvu Čech jsem oslavil krásně hutným smaženým sýrem, vylezli jsme na rozhlednu, stihli velice romanticky zmoknout (resp. nechat se zbušit hodně hustým krupobitím) a pak se zase pilo, jedly buřty (jak já je dřív nenáviděl a teď mi chutnaly) a tak dále a tak dále až zase do ranního rozbřesku. Prostě byla to krása a lepší začátek léta (v Anglii zatím působí trochu váhavě) jsem si nemohl přát.
Ondra Sláma
návrat na hlavní stránku