Už jako malý vepř
rád si hrál,
jak jednou bude všech zvířat
pán a král.

Na své cestě za mocí,
učil se od mnohé zvěře.
Se zmijí i hyen pomocí,
otevřel si chlívku dveře.


Prase nešťastné,
s těžkou červenkou se narodil
a tak hejno oranžových papoušků,
ze zlosti jí nakazil.

Oblouznění ptáci řičí,
že vybrali si tuhle potvoru,
tak ať dělá jak nejlíp umí,
ať pěkně dostane je nahoru.


U rajského koryta
on vyučil se odborníkem,
Když straka ho učila,
jak vykrmit se pořádným pašíkem.

Jak naplnit teřich
myšlenka dřív byla mučící,
Dnes budí ho ze sna jen žaludek
přeplněný a věčně trávící.


Mámivou labutí dokáže pět píseň,
i když v krku vlastně tlačí
a lechtá ho plíseň.
A když hartusí,
tak jako houser na neposlušné
na husy


Červenkou zmámené mozky
velikosti ořechu,
Straší jeho hrozby,
a to je mu k prospěchu.

S kamarádem paviánem
pochopil, jak stát se pánem.
Svým basem tak často zakvičí,
kam zrovna vítr z pole zafičí.


Jak obtloustlý páv,
pyšně nosí tu svou papulu.
Však nezastře svůj původ,
libuje si v každém výkalu.

Zvolil cestu bahnitou,
šedé stříká mu od kopytou.
A ničeho se nehnusí,
snad jednou se tím zadusí.


Na vypasené tváři,
jen temná piha krásu jeho maří.
Tak z křehké roštěné
utrhl si jednou žvanec.
Jen ať všichni vidí,
jaký je on kanec!


A tak obklopil se všežravci,
závistivými kamarády,
zvěří, co nejvíc kvičí,
když stojí za něčími zády.

Další prase lepší zmateného papouška.
Kachna je zas dobrá,
jen když kdáká lživě do ouška.


A tak klaní se mu většina.
Možná proto,
že je sama z vepřína.
A nebo, že pravda
vlastně ji nezajímá?

Snad alespoň Vás nesplete,
že tváří se tak líně.
Je pánem zvířecí říše,
tahleta divoká svině.


Ondra Sláma