vidím smysl

Der Baader Meinhof Komplex – film, který byste opravdu měli vidět

28.4.2009 | Články

Není mnoho filmů, které mne přimějí nad nimi dále uvažovat. A pokud takový film vidím, je to vždy dobré znamení. Na film Der Baader Meinhof Komplex (2008) jsem šel v absolutně blažené nedotčenosti tématem (dokonce jsem si myslel, že jde o téma nějakého psychického komplexu), abych se už po první čtvrthodině přistihl nejen ostražitě se zatnutými zuby vnímat každý moment, každé slovo a čin odehrávající se ve svižném tempu na plátně, ale dokonce nad jasně narýsovanou dějovou linkou začal hluboce přemýšlet a nepřestal až do konce filmu.

Plakát filmu Der Baader Meinhof KomplexČást verdiktu si neodpustím už nyní – a sice přesvědčení, že Der Baader Meinhof Komplex je film, který by každý měl vidět. Je to film natočený podle skutečnosti. Přestože se zabývá historií až 40. let starou, popisuje velmi citlivé a aktuální téma, s nímž se trpitelsky právě ve filmu Němci s omamující důsledností vypořádali. Má proto jedinečnou výpovědní hodnotu a věřím že zaujme velice široké spektrum diváků. Ty méně otrlé však musím varovat, stejně jako život, i tento BMK dokáže být velice drsný.

Film začíná zachycením bouřlivé atmosféry v již Německé Spolkové Republice v období nepokojů spojených mimo jiné i s Vietnamskou válkou okolo r. 1967. Velice barvitě líčí nepokoje spojené s demonstracemi, o kterých jste (pokud jste narozeni po 80. roce) pravděpodobně nikdy neslyšeli a které byly rozpoutávány a potlačovány silou patrně překračující i předrevoluční demonstrace u nás. Dále je mladý komunistický politik na vzestupu Rudi Dutsche na ulici zastřelen neznámým odpůrcem komunismu a nálada ve společnosti se zdá být pohroužená i vypjatá. Do tohoto zběsilého víru událostí se postupně včleňují hlavní postavy jako je novinářka časopisu Konkret – Ulrike Meinhof, radikálové Andreas Baader, Gudrun Ensslin a ostatní, kteří po prvním „nemotorném“ činu podpálení obchodního domu zformují Der Baader Meinhof Gruppe, později známou jako Red Faction Army (RAF). RAF je v podstatě poválečná západoněmecká anti-kapitalistická levicová teroristická skupina (zkuste tohle říct nahlas), která sama sebe nazývá komunistickou městskou guerillou. Do našich uší tak vedle zprvu velice oslovujících filosofických úvah Meinhofové na témata svobody, vůle něco změnit a činu, který to dokáže zazní také jména a myšlenky takových jako je Severovietnamský prezident Ho Či Min, předseda komunistické strany Číny Mao Ce-tung, nebo Che Guevara (mimochodem, není to tak dávno, co byl do kin uveden film věnovaný právě jemu).

24. Duben 1975: „Kommando Holger Meins“ bere za rukojmí zaměstnance německého konzulátu ve StockholmuZ filmu vystupuje Meinhofová (milující matka dvou dcer) zprvu jako angažovaná intelektuálka, která oproti horkokrevným Baaderovi a Ensslin přemýšlí více než koná. To je jí ostatně těmito dvěma jmenovanými vyčítáno po celý děj a nebýt neoficiálního názvu skupiny, působila by Meinhofová jen jako jakýsi s nechutí tolerovaný intelektuál – asistent propagandy. Ve filmu postupně svoluje k radikálnějším akcím se stále brutálnějšími následky, až oficiálně překročí hranici za kterou není návratu. Zejména na její postavě je vidět verbálně mlčenlivá spoluúčast na veškerém dění RAF a postupné prohlubování euforie, ale i znechucení, a nakonec i beznaděje. Mimoděk pak souhlasí své dvě dcery poslat do palestinského tábora pro děti teroristů i za podmínky, že je už v životě nikdy neuvidí. RAF jejího přítele záměrně pošpiní a projeví přání o jeho vraždu. I tak málo početná skupinka na vzestupu už praktikovala principy obvinění z velezrady, a pohrávala si s pojmy jako je lidový soud. RAF se skutečně nezastavila před ničím a před nikým. Civilní oběti se zdají mít hodnotu jen ve vztahu k publicitě. Jedovatá a lživá propaganda z psacího stroje Meinhofové jen srší a přece ve víru adrenalinu celého filmu zarazí asi jen pozorného diváka. Na druhou stranu je třeba dodat, že oficiální vládní propaganda v tomto filmu skoro není vyobrazena, což v jistém ohledu působí jednostranně. V posledním tažení RAF (která se mimochodem dočkala ještě druhé a třetí generace) pak Meinhofové texty dokonce Esslin přepisuje bez jejího vědomí. A přesto byla RAF jakousi mytickou silou, tělesem lidí spojených vůli činy změnit to, o čem jiní jen mluví. Není náhodou, že filmem problesknou odkazy na sexuální revoluci, myšlenky hnutí hippie a odpor ke všemu negativnímu, co se ke kapitalismu váže.

textDer Baader Meinhof Komplex dle mého soudu vyobrazuje problematiku odporu, revolučních myšlenek, terorismu a všeho ostatního s nimi spojeného vzhledem k délce (dvě a půl hodiny) a počtu rozporuplných a výrazně emotivních událostí nadmíru objektivně. Nebo spíše udržuje svůj pohled co nejblíže hraně mezi dobrem a zlem, démonizováním a uctíváním toho či onoho. Ani tak se ale film nevyhnul konfliktům a zejména protest vdovy po zavražděném bankéři Jürgenu Pontovi působí jisté pochyby. Byla osobně přítomna jeho zavraždění a na znamení neoushlasu s údajně zcela překroucenými skutečnostmi se rozhodla vrátit státní vyznamenání. Faktem je, že zejména její dceru, která členy RAF do bytu pozvala nevyobrazuje film zrovna nejlépe. Prozradit konec si zde dovolím, neboť se přeci jen jedná o historickou událost. Přesto můžete přeskočit na další odstavec. Rozporuplnými tématy asi navždy budou úmrtí jednotlivých členů RAF, zejména pak hromadná smrt ve věznici (po poslední nadějné akci – únosu letadla – která skončila neúspěšně). Film vypovídá o sebevraždách například propašovanými zbraněmi. Odpůrci této myšlenky pak prý argumentují analýzami průstřelů hlavy. Ať je pravda jakákoliv, spatřuji větší příležitost v možnosti zamyslet se nad tím kdo, proč a zda-li si smrt vůbec zasloužil. Staví ho sebevražda do jiného světla? A pokud to skutečně byla sebevražda prohlašovaná stoupenci RAF za vraždu, vypovídá to o metodách celého hnutí?

Únor 1973: Peter-Jürgen Boock - třetí generace RAFDokážu si představit, že se film stane kultovní příručkou revolucionářů stejně jako modlou jiných radikálů a instruktážním videem obranných složek. Pokud jste z těchto řádků nabyli dojem subjektivity, pak se jedná čistě o můj postoj. Na filmu jsem měl možnost potkat se s mým bývalým profesorem politologem PhDr. Václavem Nekvapilem, který vysvětlil, že se tímto filmem Německo vlastně poprvé v takové míře a oficiálně vyjadřuje k této výrazné etapě svých novodobých dějin. Proto se jistě snaží nejen o maximální objektivitu, ale nešetřilo se ani na produkci (podle všeho výrazně dotované z vládních zdrojů). Vznikl tak film, který často užívá dobové filmové záznamy a fotografie a byl produkčně pravděpodobně velmi nákladný. Pokud ano, říkám, že každé investované euro stálo za to. Der Baader Meinhof Komplex je vyobrazením tématu místa člověka ve společnosti v širším kontextu. Zároveň ale dává osvobozující pocit, že můžeme vždy vzít svůj osud do svých rukou. V dnešní době si nedokážu představit závažnější a hodnotnější téma.

režie: Uli Edel
země původu: Německo
rok natočení: 2008
délka: 150/180 minut

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Více článků: