Proč má smysl prodávat fungující firmu?

Poznámka: tento článek najdete také na LinkedINu, kde byl poprvé zveřejněný

Tou otázkou jsem si lámal hlavu už před pěti lety, když jsem založil internetovou reklamní agenturu INBORN. Když firma přeci každý rok vydělává, budu nakonec mít víc peněz a ještě si můžu být sám svým pánem, říkal jsem si. Občasné nabídky na prodej jsem tak vnímal jen na půl ucha. Za všechny ty trable s plány, odhady a papírováním mi nestály.

Čím víc, tím míň?

Štěstí přeje připraveným a já měl to štěstí, že jsem díky podnikání na volné noze mohl firmě do vínku rovnou dát velké klienty. Byla to výzva a my obstáli, získali si respekt. A pak přicházely poptávky dalších klientů a my je častěji získali, než naopak.

Netrvalo dlouho a pochopil jsem, že být odborníkem fungovalo, když jsem byl živnostník. Když ale mám firmu, musím být manažerem, který zajistí, aby odborníky byli jeho zaměstnanci a nakonec celá firma fungovala jako odborný celek. Jenže řídit firmu znamená kromě vzdělávání, výzkumu a vývoje i starat se o věci personální, právní, provozní, marketing… A kde je profitabilita? Neměla ona vlastně být na začátku celého seznamu?

Když chcete hrát první ligu, není divu, že od vás zaměstnanci požadují odpovídající podmínky. A tak rostl i náš tým a spolu s ním velká pýcha a vděk, ale někdy bohužel i zklamání. Mnohem důležitěji ale začaly stoupat nároky, závazky, odpovědnost a očekávání. Nikdy například nezapomenu na oznámení o vítězství v jednom velkém tendru a rozhodování se, jestli ho přijmu. Klientovi jsem musel přefakturovávat média a vlastně mu tak půjčovat až milionové částky.

Kolik kdo snese

Když chcete být nejlepší a zároveň hrát podle pravidel, může být tíha odpovědnosti a strach z chyby enormní. Mám velký respekt ke každému, kdo vlastní bussiness a ručí za něj majetkem svým a vlastně i majetkem své rodiny. Klidně spát může podle mě jen ten, kdo si tu odpovědnost nepřipouští.

Těžko říct, co bylo důvod a co následek, ale absolutní většina mých zaměstnanců byla mladší, než já a naučila se online až v INBORNu. Mělo to bezesporu značné výhody, ale za následek také jednu z největších slabostí INBORNu – řídil jsem ho sám.

Slovo “ne” ve správný moment se stalo mým nejdůvěrnějším partnerem. “Pojďme dělat to…”, “Proč neděláme ono?”, “Vyzkoušíme tohle?”. Kolikrát jsem viděl nepochopení a zklamaný až naštvaný výraz ve tváři svých kolegů asi nikdy nespočítám.

Vždy jsem měl možnost do vedení někoho přizvat, ale ti zkušení byli většinou drazí (a ne vždy dobří). Nabídnout po letech fungování někomu cizímu podíl pro mě bylo těžko představitelné a jsem rád, že jsem to nikdy neudělal.

Stavět na silných stránkách

Celý trh online marketingu se pořád hrozně rychle vyvíjí, rozšiřuje a prohlubuje zároveň. Udržet se na špici v oboru, který se neučí na školách a jehož existence není pořádně ani uzákoněná vyžaduje hodně sil a hodně chytrých hlav. INBORN je rok od roku větší a chytřejší, ale online marketing se zkrátka vyvíjí ještě rychleji.

Trvalo dlouho, než mi to došlo a ještě nějakou dobu, než jsem si to připustil. Hledal jsem někoho, s kým dokážu víc. Zkušené a nadšené parťáky, kteří dokážou doplnit moje slabé stránky. Možnost dělat to, v čem vynikám a co mě skutečně baví. Next level challenge. A moct na tom ještě vydělat? Kdo by to nevzal? Spíš než uspokojení finanční v tom ale vidím zhmotněné uznání za dobře odvedenou práci.

To je můj důvod, proč jsem prodal fungující firmu a proč se těším na další práci v tom, čeho se stane součástí. Až se v budoucnu jednou ohlédnu zpět, vím, že nebudu litovat. Spíš si rád zavzpomínám na pocity, které jsem měl při dalším milníku ve svém profesním životě.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..