Thriller už v úvodu

Nikoho snad nepřekvapí, když řeknu, že název produktu má vliv na jeho úspěšnost. Název je ostatně jednou ze součástí elementárních 4P marketingu (price, product, place, promotion). Můžete namítnout, že i tu největší blbost jako je třeb XXXLutz lidem do hlavy namlátíte mediální genocidou, ale zrovna u téhle značky bych chtěl vidět počet mutací vyhledávacího dotazu, který lidé zadávají do vyhledávače, když se snaží najít oficiální stránky. Zkrátka dobrý název vám vše usnadní, dává prostor pro růst a vůbec je to věc, kterou já osobně nikdy nepodceňuji.

Jenže existuje segment, kde reklamní kampaň proběhne zpravidla tak rychle, že na žádnou dlouhodobou mediální masírku prostě není prostor. Řeč je o filmovém průmyslu. Konkrétně o názvech filmů. Patříme k těm zemím na světě, které názvy filmu překládají do češtiny a já v duchu děkuji vyšší moci kdykoliv potkám název, který mě nenutí stydět se za celou tu naší jazykovou lenost.

Poprvé jsem si to uvědomil někdy v roce 2000, když jsem přišel do kina a na výběr jsem měl filmy připravené pro zdánlivě tematický večer: Prci, prci, prcičky (American Pie), Ospalá díra (Sleepy Hollow) a Postel (český film, který jsem nikdy neviděl a kvůli plakátu s detailem ochlupení čouhajícího ze zakousnutých zubů do objevení své nové sexuální deviace ani vidět neplánuji). Umíte si představit jak zmatení museli být třeba důchodci, kteří do kina přišli takříkajíc naslepo? Jak museli být zklamaní?

Naposledy jsem se takhle rozesmutnil u Hateful 8 od Quentina Tarantina. Jeho filmy mám, stejně jako plno lidí, rád, akorát jsem na tenhle prostě nespěchal. Na HBO GO ani Netflixu jsem se ho nedočkal, ale moje “value-for-money” hranice byla DVD ve slevě. To jen pro vysvětlení, proč tu píšu o čtyři roky starém filmu. Film jsem na stojanu s DVD poznal podle plakátu, který jsem si matně pamatoval a český název? Osm hrozných. 

Možná si říkáte, že to není zas tak hrozné, ale já se ptám: proboha proč? Podtitulek (v češtině) zní: “Nikomu se nedá věřit. Všechny je třeba nenávidět.” I pomalejší mezi námi si všimnou návaznosti na původní název filmu. Představte si že zase stojíte v kině a na monitoru u kasy svítí “Osm hrozných”. Je to celovečerní pokračování seriálu Desperate Housewives? Nebo nový film cílící na adolescentní publikum jehož stěžejním bodem dne je kontrola počtu uhrů ráno u zrcadla? 

Jedna z variant originálního plakátu v angličtině si pohrával s faktem, že se jednalo o osmý film z Tarantinovy dílny a hříčkou “H8ful”. Možná za tím vším u nás stála naopak snaha pokračovat v mistrově odkazu. Nehaním jí, snažím se poukázat na důležitost, kterou má název a v případě filmů jeho elementární znění – bez všech grafických doplňků a legrácek.

Mám tu čest pracovat hned se dvěma velkými filmovými distribucemi v Česku a myslím, že svou práci dělají dobře. Kdysi dávno jsem ale viděl krátkou reportáž v Kinoboxu o filmové distribuci a dva unavení lidé zahalení dýmem z cigaret tam během chvilky “vymysleli” název pro všechny filmy na danou sezónu. Z obrazovky čišelo nadšení a invence, jakou věnujete pojmenování osmého kotěte z dalšího vrhu sousedčiny kočky. Tak doufejme, že tenhle přístup už má odzvoníno. Ať se v kině neleknete už u kasy.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..